Vzdechy I-VII

  • 22 February 2021
  • Anonym

Vzdech VII

Nespokojenost je celoživotním společníkem všech nás. Není možné se z něho zbavit. Ach! Nespokojenost, totiž tento společník, má mnoho tváří. Teď převládá koronavirus, a jsme kvůli němu nespokojené: roušky, pohybová omezenost, ohrožená zaměstnanost. Nespokojenost může se přeměnit v úzkost a dokonce v zoufalost. Ach! Chudáci my všichni.

A přece i v tom všem můžeme objevit něco krásného.

Lidé, které prožívali třeba uvěznění spolu s jinými, a to bez pocitu spravedlivého trestu, tito lidé, když byli propuštění domů, cítili takovou nostalgii, kvůli těm, kteří nebyli propuštění. Poznali druh lásky velmi cisty: soucit.

Tato hrozná situace, kterou prožíváme, ať udělá nás všichni citlivější vůči trápením našich bližních. Koronavirus a všechno, co s ním je spojeno může opravdu obohacovat naše duše.

Alberto.


Vzdech VI

Ach! Kdo bude si číst tyto řádky?

Kdo bude číst, celý, tento krátký text, a potom si řekne „dobře jsem to udělal“?

Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Ano, budou hledat vodu a chléb, a najdou je.

V době koronaviru, s veškerými přidanými omezeními, milí farníci, necítíte/necítíme tento hlad a tuto žízeň větší?

Alberto.


Vzdech V

Kolika přiležitostí mi ušli, aniž bych si z toho uvědomil. Ach!

Mám dobrodince, a už si myslím, že vždycky tam bude. Otočím se, a už tam není.

Velmi dobře to pochopila Marie Magdalská, když rozbila tu nádobu snad nejslavnějšího parfému všech dob. Nebyl to žádný Nina Ricci, ani Yves Saint Laurent, ani Dior, ani Chloé…

Ježíš řekl, těm, kteří ji kritizovali, kvůli tomuto gestu patřícímu mezi nejkrásnější skutky všech dob: „Chudé vždycky budete mít, ale mně ne“.

S dovolením, bych opakoval, co by třeba mohlo být Ježíšův ach!: „kdo má uši, ať slyší.“

Alberto.


Vzdech IV

„Ach!“

Pochopte, milí farnici, že pandemie, která se, nevítána, usadila mezi všechny lidé tohoto světa, pro mnoho může být neštěstí – a je to nám moc líto – ale pro křesťany ne.

Pandemie nás trápí? - Ano. Pandemie nás omezuje? Ano.

Ale pandemie a všechno, co kolem jí přišlo a ještě může přijít, nemá vůbec moc nad námi křesťany, neboť naše síla je Boží láska a vlídnost.

Ach!, kdybyste se uvědomili, že každý může kdykoli – ano s určitými obtížemi – dostávat duchovní péči, tak v našem srdce by svítilo Slunce radosti, pokoje, pocitu Boží blízkosti a vlídnosti.

Pojďte na faru, kdybyste nemohli do kostela. Vaše knězi jsou k dispozici.

V kostelech bude sloužena každý den Mši sv. s jedním přítomným člověkem. Ostatní bratři a sestry, na konci zkrácené Mši (bez kázání a bez hudby) můžou dostat Eucharistii.

Alberto.


Vzdech III

Myslím na vás, farnici. Co vystává ve mně?

„Ach!“

Je to moře inspirací. Jsou vaše obličeji, vaše životní situace, vaše sny a trápení, váš nepřetržitý boj, vaše viditelné úsměvy a míň viditelné slzy (ale ne proto, že by nebyly ve středu vašeho života). Vidím, nebo silně a jasně tuším, vaše „ach!“

Cítit, a vnitřně slyšet, „ach!“, není špatné, není zbytečné, není znamení prohry. Jiná káva, jak se říká, je „ach jo!“, protože to „ach jo!“ je zbytečné, nebuduje ani tebe ani ostatní.

„Ach!“. To jo, to je pramen síly.

„Ach jo!“ To ne. To je znamení, že už jsi přestal bojovat, že už cítíš život jako prohru.

Neříkej „ach jo!“, ale přeji ti, aby ti nikdy nechybělo to „ach!“

Alberto.


Vzdech II

„Proč si děláte starosti se svým oblečením? Podívejte se na polní květiny: nepracují ani nepředou, a vidíte, ani Šalomoun ve svém královském majestátu nebyl tak oděn jako kterákoliv z nich. Jestliže tedy Bůh dává takovou krásu nepatrným polním kvítkům, které nemají dlouhého trvání, nepostará se tím spíše o vás? To mu tak málo důvěřujete? Mt 6:28-30.

Ať každý, moudře, při této době koronaviru najde těmito Ježíšovými slovy útěchu.

A ještě:

Dívej se na psa. Od svého pána očekává pokrm a něhu a péče. Dívej se, jak mlčí a jak spí a nic neruší jeho spaní.

Alberto.


Vzdech I

Ježíš často říká: „nebojte se“, ale občas také říká: „máte se bát“.

Ach!

Podobenství o svatební hostině (srov. Mt 22, 1-14) nám pomůže.

Co myslíte? Jeden z pozvání přišel, ale protože neměl na sebe svatební šaty, zůstal u dveří. Přišel král se podívat na hosty. Všichni byli v pořádku. Služebník však řekl královi: ještě je jeden člověk, je u dveří; boji se jít dovnitř, protože nemá svatební šaty. Král nařídil služebníkovi: jdi k tomuto člověku, pones mu krásný šaty, pomáhej mu se oblíkat, a doprovázej ho sem.

„Nebojte se, nikdy se nebojte přijít k mé hostině, ale bojte se suverén vstupovat bez přivítání“.

Alberto.