1. 12. 2021
“…i kdyby někteří z vás byli zahnáni až na okraj světa, i odtamtud je shromáždím a přivedu na místo, které jsem vyvolil, aby tam přebývalo mé jméno.” (Nehemjáš 1:9)
Profesor a kněz František Krus viděl, že je v Praze třeba pomoci, a proto se po skončení akademického roku 1918/19 rozloučil se svým významným působištěm, univerzitou v Innsbrucku.
Dle katalogu rakouské provincie Tovaryšstva Ježíšova byl pracovní úvazek P. Kruse v Innsbrucku na rok 1912 charakterizován takto: „profesor katechetiky, pedagogiky, homiletiky, a od roku 1916 ještě pastorální teologie, sociologie a examinátor jezuitských bohoslovců, pomocník redaktora „Zeitschrift für Katholische Theolog“, a spisovatel.“
V roce 1920, na svátek sv. Ignáce, byl P. František ustanoven superiorem v pražské jezuitské rezidenci a začal systematicky pečovat o obyvatele periferie, především v Kobylisích a v Krči. Úřední katalog, vedle všech funkcí a úkolů Františka Kruse v období let 1920–23 a 1926–36, uváděl: „Pečuje o duše na obvodu města.“
Hned od počátku svého působení v hlavním městě zaměřil svůj zájem na rychle rostoucí, nábožensky zanedbaná nová předměstí.
To je předehra ke stavbě současného krčského kostela, ale cesta bude ještě dlouhá.
Autor textu: Stanislav Varhaut
Jak také kostel mohl vypadat