5. Čtvrtek 2. 12.
“Hle, já a děti, které mi dal Hospodin, jsme v Izraeli znameními a zázraky od Hospodina zástupů …” (Izajáš 8:18)
V roce 1929, po třech letech usilovné, a mnohdy se zdálo, že marné práce, byl ve vile čp. 300 a jejím sousedním domku čp. 324 na nároží ulic U krčské vodárny II. a U dětského útulku zprovozněn Dětský útulek sv. Terezičky. I z názvu ulice je patrné, že zdejší zařízení nebylo pro obec bezvýznamnou záležitostí (dnes křižovatka ulic U krčské vodárny a Pecharova).
V jedné vilce byla duchovní správa i s kaplí sv. Terezie pro cca 30 osob. Ta byla však záhy malá, proto byla v zahradě k druhému domku, k dětskému útulku, přistavěna dvorana pro cca 300 osob. Tak se stalo, že v krátké době vedle sebe vznikly dva liturgické prostory.
V Dětském útulku sv. Terezičky se okolo Dr. Kruse formuje „Spolek pro výstavbu kostela“. Je znám jeho výrok: „Sv. Terezička totiž chystá pro Dolní Krč i kostel.“ S pomocí Boží a přičiněním misionářů pražské periferie v prvních desetiletích po vzniku Československé republiky nastala situace, kdy přípravný výbor ve složení předseda, Tomáš Vlasák, a člen výboru, Dr. František Krus, svolal ustavující schůzi krčského kostelního spolku.
Kdo byli pan Vlasák a dr. Krus? T. Vlasák st., policejní úředník, otec Tomáše Vlasáka ml., kněze pražské arcidiecéze. Dr. F. Krus, první zakládající člen spolku a jeho čestný předseda až do své smrti.
Autor textu: Stanislav Varhaut
